Dvojí metr Patrika Nachera

Dvojí metr (v angličtině double standard) – ve Wikislovníku je tento termín popsán jako nestejný způsob zacházení s lidmi a jejich skutky. Podle Wikipedie jde o aplikaci různých souborů zásad pro situace, které jsou v zásadě stejné. Dvojí metr vzniká, když se s dvěma nebo více lidmi, skupinami, organizacemi, okolnostmi nebo událostmi zachází rozdílně, i když by se s nimi mělo zacházet stejně. Dvojí metr „znamená, že dvě věci, které jsou stejné, se měří různými měřítky“. Pokud je správně identifikován, dvojí metr obvykle naznačuje přítomnost pokrytectví, zaujatosti nebo nespravedlivého chování. A to je přesně to, co mě štve, a proč se na to zaměřuji.

Proto na dvojí metr, zejména ale nejen v politice, upozorňuji už roky. Na tomto webu najdete všechna moje videa, která mají stejnojmenný název, tedy Dvojí metr, a která natáčím každý týden už od ledna 2022 na mém YouTube kanále. A od 13. ledna 2025 chystám novinku – hlasování veřejnosti o Řád dvojího metru (zlatý, stříbrný a bronzový), kdy si lidé sami budou moci vybrat z 54 situací ty, které jim přijdou, že nejvíce naplňují ono měření jiným metrem. Tyto situace jsem rozdělil do základních osmi kategorií: protivládní demonstrace, volby a předvolební kampaně, politické kauzy a důvěryhodnost politiků, policejní vyšetřování a soudní rozhodování, média a sociální sítě, názorová pluralita, svoboda projevu a dezinformace, korektnost a morálka, politická odpovědnost a rozhodnutí.

A kdy jsem poprvé narazil na dvojí metr? Na konci roku 2012 při prezidentské kampani Miloš Zeman vs. Karel Schwarzenberg, kdy celá kulturní fronta podpořila Karla Schwarzenberga. Fajn, jejich svobodná volba. Ale pak se našel Martin Dejdar, který tak nějak naivně také svobodně sdělil, že je mu sympatický Miloš Zeman, a oheň byl na střeše. Prý s ním už nebudou nikdy točit, výhružky, nadávky, dehonestace (příklad: lidovky.cz). A mě to tehdy dost naštvalo, protože buď celebrity, významné osobnosti mohou sdělit, koho preferují, nebo nemohou, ale aby to bylo selektivní, tedy pouze v momentě, kdy to bude vůči tomu „správnému“, to mi přišlo nefér. A to jsem tehdy nebyl voličem Miloše Zemana. A od té doby jsem citlivěji pozoroval různý metr na stejné nebo podobné situace, sbíral je a přemýšlel, co s tím. Začal jsem na to upozorňovat ve svých vystoupeních ve Sněmovně, v médiích a na sociálních sítích.

Až posléze jsem se rozhodl točit videa. Že to ale budu dělat každý týden už bezmála tři roky, to mě fakt nenapadlo. Není se ale čemu divit, materiálu mám stále hodně, je to téměř každodenní záležitost. A politici napříč spektrem či novináři se už na můj dvojí metr co chvíli odkazují, nebo mi jej připomínají. No považte, vždyť v naší zemi vlastně žijeme v doslova prezidentském dvojím metru, kdy hlavou státu je bývalý komunista a vojenský rozvědčík, aby ho nejvíce hájili a oslavovali největší antikomunisté, kteří zároveň ve stejném okamžiku vyčítají komunistickou minulost A. Babišovi. Takže vítejte v zemi paradoxů, Švejkovství a nově i dvojího metru…